Antonio Sanchez Klasické kytary

Klasická kytara je tradiční hudební nástroj s nesmírně dlouhou historií. Jejich nylonové struny (kovové na tento typ kytary nepatří), produkují specifický zvuk, velmi odlišný od tzv. ,,westernové kytary“ se strunami kovovými, a je primárně určen pro hraní vážné, klasické hudby, případně flamenca a některých dalších žánrů. Baví-li Vás hudba např. Pavla Steidla, prof. Štěpána Raka, Milana Zelenky či Lubomíra Brabce, je klasická kytara, nazývaná dle země svého původu též ,,španělka“, to pravé pro Vás.  Průvodce výběrem kytary

Začíná-li se na kytaru učit Vaše dítě, a plánujete-li jeho zapsání do Základní umělecké školy, je pravděpodobné, že právě tento typ kytary bude pro Vaše dítě vyžadován. Pro tyto případy jsme kromě kytar s plnou velikostí těla (4/4 kytara) široce vybaveni také kytarami s menším tělem (1/2 kytara, 3/4 kytara).

V našem sortimentu nechybí cenově nejpříznivější kytary vyrobené z vrstvené dýhy, přes vyšší kategorii kvalitnějších kytar polomasivních (rezonanční deska je v tomto případě vyrobena z masivního dřeva), až po špičkové, luxusní nástroje, kytary celomasivní.

Všechny naše kytary jsou pečlivě zkontrolované a odborně seřízené.

Historie klasické kytary:

Klasická kytara, jak ji známe dnes, má bohatou a fascinující historii, která sahá až do starověkých civilizací.

Starověk a Středověk:

• Starověký Egypt a Řecko: První předchůdci kytary se objevili již ve starověkém Egyptě a Řecku. Nástroje jako lyra a kithara měly struny a byly hrané pomocí prstů nebo plektrem.
• Středověká Evropa: V období středověku se v Evropě objevily různé strunné nástroje, jako je oud, který přinesli Maurové do Španělska, a latinská kytara (guitarra latina). Tyto nástroje měly výrazný vliv na pozdější vývoj kytary.

Renesance a Baroko

• Renesanční kytara: V 16. století se objevila renesanční kytara s čtyřmi dvojicemi strun, známá jako cours. Tato kytara byla populární v Španělsku a Itálii.
• Barokní kytara: V 17. století se kytara dále vyvíjela, přičemž barokní kytara měla pět dvojic strun a byla bohatě zdobena. Byla populární mezi šlechtou a používala se v komorní hudbě.

18. a 19. století

• Klasická éra: Na přelomu 18. a 19. století došlo k významným změnám v konstrukci kytary. Nástroj získal šest jednoduchých strun namísto dvojic a standardizoval se tvar těla a ladění.
• Antonio de Torres: V polovině 19. století španělský výrobce kytar Antonio de Torres vytvořil design, který se stal základem moderní klasické kytary. Zvětšil tělo kytary, zlepšil její rezonanci a přidal nový typ výztuhy v podobě vějíře (fan bracing), což výrazně ovlivnilo zvukový charakter nástroje.

20. století až současnost

• Moderní klasická kytara: Ve 20. století se klasická kytara stala populární po celém světě díky virtuózům jako Andrés Segovia, který kytaru etabloval jako seriózní koncertní nástroj. Výrobci jako José Ramírez a další pokračovali v inovacích a zdokonalování konstrukce nástroje.
• Technologické inovace: Moderní výrobci kytar experimentují s různými materiály, jako jsou uhlíková vlákna a kompozitní materiály, aby vylepšili zvuk, trvanlivost a hratelnost kytary.